Rehabilitace psa po amputaci: 3 klíčové kroky k lepšímu pohybu a stabilitě

02.08.2025

Rozdíly v pohybových vzorcích psích pacientů po amputaci oproti běžným zvířatům jsem si začala intenzivněji uvědomovat během své každodenní praxe ve fyzioterapeutické ordinaci. Tato tématika se následně stala i přirozenou součástí mé práce při výrobě individuálních ortéz a protéz, kde je správné pochopení biomechanických změn pro návrh funkční pomůcky naprosto zásadní.

Jednou z výzev, se kterou se při péči o tyto pacienty často setkáváme, je otázka: kde s rehabilitací začít?

Tři klíčové kroky v rehabilitaci

U zvířat po amputaci dochází k komplexním biomechanickým změnám, které ovlivňují celé tělo – zejména zbývající končetiny a páteř. Tyto změny mohou časem výrazně zatěžovat další klouby a měkké tkáně, což vede ke snížení pohyblivosti, bolestivosti nebo kompenzačním zraněním.

Abychom dokázali co nejlépe podpořit stabilitu těla a dlouhodobou funkčnost pacienta, je třeba se zaměřit na tři klíčové oblasti:

  1. Svalové kompenzace
  2. Pasivní a aktivní stabilita kloubů (form & force closure)
  3. Posturální kontrola
Tyto tři složky jsou vzájemně propojené a je nutné je řešit jako jeden celek.

1. Svalové kompenzace

Jistě jste už slyšeli, že bychom neměli "uvolňovat všechno a hned". A právě u amputovaných pacientů to platí dvojnásob. Zvíře si v průběhu adaptace vytváří vlastní kompenzační strategie, které mu umožňují zachovat funkčnost – i když často zapojují "nesprávné" struktury pro stabilizaci a oporu.

Je proto klíčové mít přehled o tom, které svaly a oblasti kompenzují, a kompenzace uvolňovat postupně – manuální terapií, současně se stabilizací středu těla, zlepšením kloubní funkce a posturální rovnováhy.

2. Form and Force Closure - kloubní stabilita

Tyto pojmy pochází z humánní fyzioterapie, ale jejich principy platí i ve veterinární praxi.

  • Form closure označuje pasivní stabilitu kloubu danou jeho tvarem a strukturou (např. jak do sebe zapadají kloubní plochy).
  • Force closure zahrnuje aktivní složku – tedy jak svaly, šlachy, vazy a fascie udržují kloub ve stabilní pozici během pohybu.

Pro funkční pohyb je důležité, aby kloub měl jak stabilitu, tak mobilitu. Pokud jsou svaly přetížené (např. hypaxiální svaly stabilizující bederní páteř), zvyšuje se riziko bolesti – ale zároveň jde o nutnou kompenzaci, která podporuje celkovou funkci psa.

Rehabilitace proto musí zahrnovat reedukaci svalového zapojení a korekci pohybových vzorců, aby bylo možné obnovit posturální kontrolu a výdrž.

3. Posturální kontrola

U psů po amputaci pozorujeme řadu typických posturálních změn:

  • podsunuté končetiny pod tělo
  • zvýšená kyfóza v bederní páteři
  • pokles hrudní části těla (scapular sling)
  • změny úhlování zbývajících končetin

Tyto změny umožňují psovi zachovat funkčnost, ale zároveň přetěžují určité oblasti těla, což může vést ke zraněním nebo bolestem při dlouhodobé zátěži.

Klíčové oblasti rizika

Zápěstí (karpus) a zbývající končetiny:

  • U psa, kterému chybí zadní noha, se těžiště těla výrazně přesune dopředu – konkrétně na přední nohu na opačné straně těla. Tím na ni působí větší brzdná síla při pohybu a nese přibližně o třetinu více váhy než obvykle. (Fuchs et al 2015; Hogey et al 2013)
  • U psa, kterému chybí přední končetina, se váha rovnoměrněji rozloží, ale i tak dojde k nárůstu zátěže o přibližně 17 % na zbývající přední končetinu. Zápěstí (karpus) pak pracuje v mnohem větším rozsahu pohybu a dostává tak vyšší zátěž, než na jakou je přirozeně stavěné, což může vést k jeho přetížení nebo bolestivosti(Jarvis et al 2013)

Svalový závěs lopatky a přední končetiny:

  • Zvýšené zatížení zbývající přední končetiny, spolu s omezeným rozsahem pohybu krční a hrudní páteře, ovlivňuje tzv. svalový závěsný aparát, který drží lopatku a celou přední končetinu u těla. Tento "závěs" tvoří svaly, které zajišťují, že přední část těla psa zůstává stabilní při pohybu.
  • U psa po amputaci přední končetiny dochází ke zvýšení pohyblivosti horní části páteře ve všech směrech – často si toho majitelé všimnou jako nápadného "kývání hlavou" při chůzi. (Fuchs et al 2015; Hogey et al 2013)
  • U psa s amputací pánevní končetiny dochází ke menšímu nárůstu rozsahu pohybu v oblasti krční a hrudní páteře než u psa s amputací hrudní končetiny, avšak i tak je tento nárůst při pohybu výrazný – zejména v extenzi a flexi. (Jarvis et al 2013)

Lumbosakrální spojení (přechod bederní a křížové páteře):

  • U všech psů po amputaci – ať už jde o přední nebo zadní nohu – dochází k výrazným změnám i v oblasti zad. Zejména oblast, kde se bederní páteř napojuje na pánev (tzv. lumbosakrální spojení), se při každém pohybu více ohýbá a natahuje než u zdravého psa. (Fuchs et al 2015; Hogey et al 2013; Jarvis et al 2013)
  • Kvůli těmto změnám začíná mnoho psů stát s kulatými zády (kyfózou), což je typické i u lidí se zhoršeným držením těla. Tento postoj zatěžuje nejen páteř, ale i vnitřní orgány a může postupně ovlivnit další pohybové vzorce.
Postavení (úhlování) končetin:

  • Když je narušena rovnováha v přední části těla – například kvůli slabým svalům, které drží lopatku a rameno – pes se začne doslova "propadat" v ramenou. Výsledkem je změna úhlů předních končetin, což vytváří nadměrný tlak na ramenní a zápěstní klouby.
  • Na zadních končetinách se kvůli přetížení zad a posunu pánve dopředu stává, že zvíře stojí s nohama víc narovnanýma, tedy s menším úhlováním. Tím se ale zvyšuje riziko přetížení kolene a hlezna (kotníku), protože se tyto klouby dostávají do méně stabilní pozice.

Strategie rehabilitace

Většina těchto pohybových a posturálních změn u psů po amputaci souvisí s tím, že jejich tělo neustále hledá způsob, jak vyrovnat ztrátu končetiny. Výsledkem je nerovnoměrné zatěžování svalů, kloubů i páteře, což se může časem projevit bolestí, ztrátou funkčnosti nebo druhotnými zraněními.

Dobrou zprávou je, že pokud se na tyto změny podíváme komplexně a včas, můžeme pomocí cílené rehabilitace tělu výrazně ulevit – zlepšit jeho stabilitu, výdrž i pohodu. Důležité je ale vnímat každého pacienta individuálně: podle jeho věku, kondice, typu amputace, životního stylu i přítomnosti dalších onemocnění.

Tři pilíře rehabilitace (svalová kompenzace, kloubní stabilita, posturální kontrola) je potřeba propojit do jednoho terapeutického plánu a postupně:

  1. Uvolňujeme přetížené svaly a kompenzace
  2. Posilujeme hluboké svaly a stabilizační mechanismy
  3. Zlepšujeme rovnováhu a celkové držení těla

Praktický tip na závěr

V péči o psa po amputaci je důležité nepřeskakovat začátek. Všechno začíná znovuobnovením základní stability těla – tedy tím, že se pes naučí vnímat své tělo jinak, najít rovnováhu a držet správný postoj.

Než se pustíme do jakéhokoli cvičení, je potřeba zaměřit se na to, jak pes zapíná hluboké svaly – tzv. izometrickou aktivaci, kdy sice nedochází k pohybu, ale tělo se stabilizuje zevnitř. To pomáhá nejen zlepšit rovnováhu, ale také předcházet přetížení jiných částí těla.

Až když pes zvládá základní stabilitu a má dostatečnou kontrolu nad svým tělem v klidu, můžeme postupně přecházet k pohybu – k jednoduchým dynamickým cvikům a vědomému vedení pohybu.

Cílem rehabilitace není jen pohyb jako takový, ale to, aby byl pro psa bezpečný, přirozený a dlouhodobě udržitelný. Právě proto je důležité začít správně – od základu.


Text vypracovala: Stephanie Mach, CCBW, CCRP (veterinární fyzioterapeut, CEO Animal Prosthetics)